Posledni aktualizace
01032001
Sin City
|
si čtenáři poměrně vzali k srdci, ale s poměrně značným odstupem, stále mu nemohli odpustit toho Ronina. Proto musel přijít rok 1990 a proto musel Frank Miller vstoupit do hlavního stanu DC a pravit: Ronina jsem podělal. Elektra je podivná. Tak mi půjčete Batmana a já si s ním pohraju. Batman byl v této době dost na ústupu. Omrzely se jeho hračky s předponou BAT, omrzely se jeho dětinsky naivní příběhy, omrzely se jeho spodky nošené na teplácích (projev opravdové homosexuality a pedofílie v jedné osobě - vzpomeňte si schválně na jeho adolescentního partnera Robina :-)), omrzel se zkrátka celý. Snad proto mu ho šéfové z DC půjčili. A dodneška si třepu rukama a gratulují si, jaký že to byl vynikající tah a čí že to byl nápad. Pravda, The Dark Knights Return se stal Millerovskou bombou, která jako tsunami smetla nejen staré čtenáře, kdy přežili jen ti nejdrsnější, ale hlavně to přilákalo davy příznivců a ruku na srdce - tento comicbook je dodneška nejprodávanější na světě. Ale to není zdaleka všechno. On totiž přišel rok 1992 a v hlavě Franka Millera se asi vylila lahvička tuše. Sin City. Jak sám Miller přiznává (a vydavatelství Dark Horse tu vůbec nevadí), původně Sin City plánoval na dvacet stránek, aby se měly čím zaplácávat prázdné místa. Trochu se mu to zvrhlo a těch stránek nakonec bylo šestkrát víc a... byla to Marvova chyba... Marv nebyl nikdy nějak zvláštní. Nebyl moc hezkej ani veselej - takovej obvyklej bouchač na předměstí Sin City. Proto mu bylo opravdu divné, že ho v baru oslovila Goldie a nechtěla za to peníze. A ještě víc divné mu přišlo, když se ráno vedle jeho kocovinou třeštící hlavy objevila její mrtvola. Žádná krev - žádné stopy - čistá práce. A v tu chvíli se v Marvovi objeví velmi podivný pocit. Pocit pomsty za to, že Goldii někdo zabil. Nechci vám kazit požitek z perfektně popsaného příběhu, který graduje ve své černobílosti nejen graficky, ale i dějově. Jenom pochmurný úsměv na elektrikou usmažené mrtvole napovídá, že šlo o správnou věc a že Frank Miller přenesl noir do devadesátých let. A jak se ukázalo, pokračuje... |